Google+    Youtube    Facebook        Společně autem z Prahy?        Novinky.cz píší...

Začínáme, nastupovat! :-)

Přestávka skončila, a my zahajujeme další sezónu. Těšíme se na tebe. Máš nějaké nápady či návrhy? Sem s nimi.

   

Jak to začalo

Helfštýn 1992. Dělával jsem tam festival s názvem FOLKY-NEFOLKY. Byl to v době počínajícího úpadku kultury (i společnosti) za polibků boha financí a komerce takový ostrůvek něčeho smysluplného, inteligentního, něco, co mělo svého ducha. Podpořen kouzlem prostoru, vymýšlel jsem tam a realizoval nejrůznější své možná i bláznivé nápady, které by festival odlišily od spousty jiných. Mám rád, když se v něčem podaří dosáhnout jisté míry nezaměnitelnosti. Tam se to pár let dařilo.

Písničkáři sobě - kdysi

helfstynJedním z nápadů byl ten, že si sedneme - parta písničkářů, dobrovolně, mimo oficiální koncert, jaksi navíc a podotýkám, že zadarmo - na scénu, lidem řekneme, že tohle není koncert, že takhle se bavíme, když je nám spolu dobře. Vymýšlíme kraviny, inspirujeme se navzájem, zkoušíme si předvést své nové písně, nebo třeba kousky, se kterými nevíme, co dál. Někdy si vymýšlíme vzájemné parodie na své písně, někdy se zase štengrujeme třeba k okamžitému vymýšlení písniček nebo jejich kousků inspirováni nějakou momentální situací, nápisem na zdi, slovem, které odněkud přilétlo a podobně. Je to zábava a je to cvik, je to užitečné, ačkoli to může vypadat hodně bláznivé. Ono i je, ale nikoli jen bláznivé. Autoři - písničkáři vědí. Byla to taková pozvánka do šatny mezi osobnosti. Pozvánka pro publikum, které tam jinak moc nesmí. Místo pauzy na párek máte, lidičky, možnost zúčastnit se našeho posezení, které nebude zdaleka jen o našich písních a které už vůbec nebude komponovaným pořadem.

Parafrázoval jsem tedy slavný nápis Národ sobě nad neméně slavnou Hynaisovou oponou v Národním divadle a nazval svůj praštěný nápad Písničkáři sobě. Sedli jsme si tam poprvé s Jarkem Nohavicou, Slávkem Janouškem a Pepou Streichlem. Žádný z nich netušil, co mám za lubem, ale ani moc nevyzvídali. Věděli, že ode mne mohou čekat nějakou taškařici. Znali jsme se nejen z koncertů, ale i z ještě dřívějších akcí, jakými bylo například Léto s folkem na Máchově jezeře. Znali jsme se „v trenýrkách“.

Kdo se zúčastnil

Těch improvizovaných setkání na scéně se zúčastnili již zmíněné osobnosti Jarek Nohavica, Slávek Janoušek, Pepa Streichl, dále například Karel Kryl, Vladimír Merta, Honza Spálený s celou kapelou a ještě kapelou Pepy Streichla s Richardem Kroczkem starším, a dokonce jinak plachým Karlem Plíhalem, který se s Vlastou Redlem "prali" o to, komu půjčím kytaru. Půjčil jsem ji Karlovi a Vlasta v zoufalství a v opilecké pýše odstrčil fenomenálního Radka Krampla od vibrafonu, aby na něj mohl zkoušet hrát. Krampl pak seděl na klíně Spálenému a hráli spolu na klávesy čtyřručně. Ke cti Vlastovi dlužno říct, že na ten vibrafon dokonce chvílemi hrál smysluplně. Dodnes mu to nikdo nevěří, Tak já to tímto potvrzuji :-))).

Hrály tam ještě další osobnosti. Někdy se dokonce do té doby ani osobně neznaly. Třeba Věra Martinová spolu s Jankem Ledeckým. Věra vydržela do pro ni neuvěřitelné půl třetí ráno a my dva s Jankem skončili čestně až za ranního slunce. Všechny jsem nevyjmenoval, tak se omlouvám těm, které jsem nejmenoval. Přihlaste se, vynadejte mi, já vás sem s láskou dopíši. Někdy musíme taky dohledat fotky. Halóóó, fotografové, kde jste? Kdo něco má?

A bylo u nás veselo
Morgenstern žvatlal ententýny
Rimbaud mě líbal na čelo
A Tichý kreslil harlekýny
Salvador Dali posvačil
Na bříšku plavovlasé dívky
A já se divit nestačil
Když dal si růži do polívky

To je kousek starého a krásného textu, který napsal Jiří Suchý. Hodí se sem. Z některých setkání existují i zvukové záznamy. Jen je najít. Jen si někde půjčit DATku a přepsat to, postříhat ukázky... Jen si najít trochu toho času.

Písničkáři sobě - bitva o název?

Ale kdepak. Žádná bitva se nekoná. To jen někteří samozvaní se za nás chtěli bít alespoň slovně a „zaručenými“ argumenty. Nepochybně v dobrém úmyslu, ale zcela zbytečně. Není třeba. O co tedy jde?

jana StepankovaMladá a sympatická písničkářka z Hradce Králové Jana Štěpánková a pár lidí kolem ní si před časem udělali koncert. Jak mi sama říkala, zdálo se jí lepší něco dělat, než lamentovat v hospodě, že se nic neděje. Prostě jít a dát se do díla. Uspořádat si ho sami. Kdo to někdy zkusil, dá mi za pravdu, že takhle napsané to vypadá výrazně jednodušeji, než když to fakt jdete uskutečnit. Oni to udělali a takovému uvažování a takovým lidem nezbývá, než se poklonit. Vůbec není důležité, jestli se to pro začátek koná pro pár přátel, podstatné je to, že tomu věnovali energii a snahu, že to dotáhli do konce. Nikdo neví, kterým nadpřirozeným kanálem možná i jako spojení spřízněných duší a myšlenek k nim doputoval název Písničkáři sobě, ale to taky není důležité. Oni ho vlastně původně mysleli tak, jak mi Jana říkala, že na jejich počínající snahu několika v té době zcela neznámých písničkářů třeba nikdo nepřijde, tak jim přišlo hezké si to zdůvodnit i názvem Písničkáři sobě. Třeba se fakt sejdou jen k tomu, aby si zahráli sami sobě. Což ale má taky svůj velký význam. A velký! Sám mívám často dojem, že se někteří „mlaďoši“ málo zajímají jak o staré bardy, tak o sebe navzájem. Přijedou na přehlídku či soutěž, zahrají a zmizí. Tady tomu tak nebylo. Oni se o sebe zajímali. A taky pokračovali a pokračují dodnes. Ta partička s Janou v čele funguje dodnes, dělají svůj pořad v Hradci Králové a je to naopak místo setkání písničkářů, kteří mnohdy teprve hledají své cesty a své místo na scéně. Záslužný počin.

S Janou jsme si tedy napsali pár zpráv, sešli se na kafíčko, vysvětlili si, že spolu žádnou válku nevedeme, že se navzájem ctíme a uznáváme, a taky že vás, naši drazí přátelé a příznivci, budeme nabádat k tomu, abyste za nás nebojovali, protože to není smyslem našeho počínání. Jana pořad v Hradci přejmenuje, aby nebyl zmatek. Ostatně už prý ta původní motivace, co kdyby nepřišli lidi, stejně ztratila smysl, protože poctivou snahou a trpělivostí se tam lidi naučili chodit. Od roku 2014 bude tedy mít hradecký pořad nějaký nový hezký název, nad kterým všichni zúčastnění přemýšlíme. Musím se tam někdy jet kouknout.

   
Doporučujeme
   
© Sapientia