Google+    Youtube    Facebook        Společně autem z Prahy?        Novinky.cz píší...

Přestávka

Teď právě probíhá přestávka, abychom měli čas si trochu promyslet, jaké další taškařice vymyslíme na účinkující, nebo i na diváky. Máš nějaké nápady či návrhy? Sem s nimi.

   

Reportáž psaná na obrátce

Kdy to bylo: 1. listopadu 2013   Napsal: Petr Rímský
Kde to bylo: Divadlo A. Dvořáka Příbram, Malá scéna   Fotil: Pavel Burda
Kdo tam byl: Jan Spálený a Filip Spálený, Stráníci
a samozřejmě Petr Rímský & MISITU - Veronika Skočdopolová a Petra Zajíčková, jakož i Petr Vašina
   
Zvučil: Alain Hajda    
Ahoj, lidi. Ten titulek mě napadl, když jsem si uvědomil, že na napsání reportáže mám asi tolik času, než by se jeden otočil na kramfleku. Proč? No aby to bylo hned. A taky proto, že to zbylo na mě, když jsem to chtěl hned. Tak jdeme na to :-)))

Petr Rímský a Petr VašinaPetr Rímský a Petr Vašina

Tak kdo začne? Koukají po sobě dva blázni. Koncepce pořadu Písničkáři sobě je totiž taková, že jde o jednu velkou improvizaci. Já to „dobrodrůžo“ miluji a Petr Vašina je dostatečný blázen, aby do toho šel se mnou.

Tak kdo začne? Vypadá to, že nejen z nepřipravenosti, ale i z úcty oba čekáme, až začne ten druhý. Nebo že by to byla škodolibost? :-)))

Tak kdo začne? Při pohledu na ten obrázek jsem si vzpomněl na slovo „palma“. To se do divadla hodí, protože to používávali staří divadelníci, když někdo zapoměl text své role a nastalo dloooouhéééé ticho. Těm na scéně v nastalé nervozitě připadá tak dlouhé, že by snad za tu dobu vyrostla palma, která prý roste pomalu.

Tak kdo začne? A čím? Písničkou? Nebo raději rovnou lidem řekneme, co je čeká, aby se moc nedivili, kdyby někde nastaly zmatky, nebo snad opravdu začala palma růst?

Tak kdo začal? A čím? Vždyť je to jedno. Podstatné je, že palma nevyrostla a obrázek je jen hezkou momentkou. Bavili jsme se od samého začátku a lidi v divadle taky. Začali jsme spolu, zahráli s Petrem i s mými drahými vokalistkami Petrou Zajíčkovou a Veronikou Skočdopolovou několik úvodních songů a stihli při tom vysvětlit lidem, o jakou taškařici vlastně jde. Pozvali jsme své první hosty, kterými jsme udělali radost sobě i divákům. 

Petr Rímský, Stráníci, Petr VašinastraniciStráníci

Vlastně až když jsem je pozval na scénu, až když přišel ten pro mě po tisící a stočtvrté opět překvapivý okamžik, že bych měl být na pár chvil moderátorem a něco o Stránících říct, doklaplo mi, proč je mám rád. Samozřejmě i pro to, že jejich zpěv je čistý, prostý a průzračný, jako potůček v horách, kde žijí, ale mě na nich ještě víc baví ta láska, která z nich přirozeně prýští. Musím říct cáká, abych svá slova trochu shodil :-))). Oni jsou spolu jedno velké sluníčko, které nás hřeje, dává nám dobrou náladu a někde uvnitř snad i kousek touhy být dobrými a laskavými. Takhle jsem to asi neřekl, ale snad to ten smysl mělo. S radostí jsem si s nimi spolu s Petrem zaimprovizoval v songu Černá Jessie.

jan-spaleny-filip-spalenyjan-spalenyrimsky-a-spaleniJan Spálený a Filip Spálený

Honzu Spáleného mám rád desítky let. Není to a nikdy nebylo takové to časté natož každodenní kontaktní přátelství. Dokonce jsme se často neviděli a neslyšeli třeba i roky. Přesto myslím, že jsme nějak spolu. Mám v duši jeho písničky, jeho texty, jeho originální a trefné obraty, jeho osobnost, jeho laskavost a moudrost, které nedosáhl věkem, ale pokorou.

Honza představil jedno ze svých významných děl, totiž syna Filipa, který je nejen skvělý muzikant, ale myslím, že i fajn člověk, který si z táty vzal a bere to nejlepší. Honza vzpomněl taky svou maminku a věnoval jí a své ženě píseň "Jsi trochu povadlá", o jejíž text se s maminkou dříve rád hádal. Maminka prý říkala, že to přece nemůže říkat ženě. Jsi trochu povadlá... Může, a když to řekne Honza spolu s dalším textem, je to láskyplná pochvala, uznání a úcta. Je to dík.

Náš dík patří Honzovi, který ač je možná sám trochu „povadlej a vokousanej“, má v sobě tolik energie a ducha, aby nám dělal všem radost. Svými písničkami i svým slovem. Ani jsme si spolu s diváky nevšimli, jak ten čas utíká. A že už trochu přetahujeme. Když je totiž v dobré společnosti, která mu něco dává, a která jej taky vnímá, je mu tak dobře, že čas moc nevnímá. Bavilo nás to. Bavilo to i Honzu. Vím, říkal mi to několikrát.

Aniž by to bylo třeba vyslovit, vzpomněli jsme taky na Petra Kalandru, který si tu s námi zahrát nemůže. Vzpomněli jsme i na Zdeňka Rytíře, který mimo spousty jiných textů napsal také ten český text k St. James Infirmary Blues. Petr Kalandra ho s Honzou Spáleným zpívali ještě v původní sestavě ASPM. To už mě prsty svrběly natolik, že jsem popadnul kytaru a střihnul si ji s Honzou a Filipem. Ostatně Honzovy písničky občas v soukromí hrávám. Popravdě čas od času mi to nedá a troufnu si nějakou zahrát i veřejně. Myslím si, že písničkář může občas udělat radost i sám sobě písničkou, která není jeho autorskou, kterou si třeba jen přizpůsobil svému projevu. Vždyť písničky jsou tu ke hraní a ke zpívání. Nebo ne?

Petr Rímský @ MISITU a Petr VašinaPetr Rímský & MISITU

Hrálo by se ještě dlouho, ale ke každému začátku obvykle patří i nějaký konec. Zasedli jsme tedy s Petrem Vašinou, abychom dali malý prostor i pro jeho písničky. Holky, co jsme je spolu s Petrem pokřtili na MISITU a zatím nikomu neprozradili, co to vlastně znamená a jak jsme na to přišli, ozdobily Petrovy a na závěr i mé písničky svými hezkými vokály. To ani nemluvím o tom, že takhle společně je na nás rozhodně hezčí pohled, než když tam sedí dva dědci :-)))

Petr Rímský @ MISITU a Petr VašinaDokonáno a dohráno bylo. Lidé tleskali a tak jsme se spolu sešli na scéně všichni, abychom zazpívali spolu s publikem písničku od písničkářů, co tu byli dávno před námi, totiž od Voskovce, Wericha a Ježka. Život je jen náhoda znělo divadlem a mně při tom napadlo, že tomuto setkání přála ta šťastná náhoda. Kdo tam byl, jistě by to potvrdil. No ale teď koukám, že hromadnou fotku nemáme. Copak tu bandu podivínů nikdo nevyfotil? Fakt ne? Přiznejte se, pošlete, ať ji sem můžeme přidat.

Lidi ahóóój!
Petr Rímský
   
Doporučujeme
   
© Sapientia