Google+    Youtube    Facebook        Společně autem z Prahy?        Novinky.cz píší...

Přestávka

Teď právě probíhá přestávka, abychom měli čas si trochu promyslet, jaké další taškařice vymyslíme na účinkující, nebo i na diváky. Máš nějaké nápady či návrhy? Sem s nimi.

   

Vondrák, Rous, Okudžava i Seeger 

Kdy to bylo: v pátek 31. ledna 2014   Napsal: Petr Rímský
Kde to bylo: Divadlo A. Dvořáka Příbram, Malá scéna   Foto a video: Sapientia
Kdo tam bude: Jiří Vondrák, Martin Rous
a samozřejmě Petr Rímský & MISITU - Veronika Skočdopolová a Petra Zajíčková, jakož i Petr Vašina
   
Zvuk: Martin Zajíček ml.    

rimsky-vasina-1Tak začínáméééé

„Dneska řídíš program“, povídám s úsměvem, díky čemuž Petru Vašinovi jeho úsměv zamrznul. „Já? Proč?!?“, pokusil se odporovat. Byla asi minuta do začátku a tak jsem si ho vychutnával. „Však si poradíš i sám, máš půl minuty.“ Tvářil jsem se tak vážně, že mi to zřejmě uvěřil. martin rousSoudím podle toho, jak vážně se tvářil po následujících patnáct vteřin. Víc času mu nezbylo. Když jsme stáli na jevišti a Petr začal mluvit, říkal jsem si v duchu, že to bylo slabý fórek, a že příště na něj musím s těžším kalibrem. To jsem totiž netušil, co mi provede hned v první minutě.

Vstoupili jsme tedy spolu opět na jeviště krásné a útulné Malé scény příbramského Divadla A. Dvořáka. Je to místo, které má svou duši. Myslel jsem, že zahrjeme nějaké úvodní písničky spolu, než pozveme hosty. Jednu písničku Petr, mezitím si rozmyslím, kterou dám já... Ale Petr zakončil svou řeč překvapivě tím, že musí něco zařídit, nebo zhasnout sál či co já vím. Prostě bez varování odešel. rimsky-rous-1"Ty zatím hraj...", řekl, otočil se a byl pryč. Nebo mi to překvápko chtěl hned vrátit? Zahrál jsem tedy a při druhé písničce Křídla a kopyta, za kterou jsem dostal v osmdesátých letech autorskou Portu, jsem si vzpomněl, že ještě předtím jsem dostal jinou autorskou za Blues o hvězdě, a na to, že mi údajně chtěli dávat i interpretační Portu. Ale nakonec mi ji nedali. rimsky-rous-1Asi abych si moc nemyslel. Mezi diváky našeho pořadu seděl i Honza Dobiáš, který si to jistě z té doby pamatuje :-)

Martin Rous

O dvě desítky let později jsem se nechal Věrou Martinovou naverbovat do poroty na Portu já. A docela dlouho jsem zbytku poroty argumentoval tím, že není důvod nedat obě Porty jednomu člověku, když je nejlepší, aby se dostalo na jiné. Prostě byl v obou soutěžích nejlepší a basta. Na tom jsme se nakonec po nějaké diskuzi shodli a tak byl Martin Rous asi prvním, kdo dostal dvě Porty současně, a mě už do poroty raději nezvou :-))). Hurá!!!

rimsky-rousMěl jsem tudíž o to větší radost, že jej teď mohu přivítat na scéně pořadu Písničkáři sobě. Prásknul jsem tu historku jemu i lidem a nechal jej hrát. Hrál a zpíval moc hezky a moc příjemně. Bylo to víc o smyslu písniček, než o kytaře. Před časem se mi totiž zdálo, že už těm kytarovým fintičkám začal trochu podéhat, ale zjevně už na to přišel a je to dobře. V závěru jeho vstupu jsme si trochu zablbnuli i společně.

Když jsme Martina dočasně propustili ze scény, zahrál Petr Vašina svou a mně ne zcela povědomou písničku, ale hrdě jsem hrál s ním v naději, že jsem pochopil více než jen tóninu, jak se někdy muzikantům stává. Že jsem pochopil náladu a smysl té písničky.

rimsky-vokalistky-vasinaJiří Vondrák

vondrak-1Po přestávce jsme zahájili dvěma písničkami zpívanými spolu s Verunkou Skočdopolovou a Petrou Zajíčkovou - mými drahými vokalistkami. Přidal se k nám i Petr Vašina s flétmou či foukací harmnikou. Poslední dobou se mnou mé písničky zpívají i lidi v publiku, což mě někdy udivuje. Tak jsme společně navodili atmosféru pro dalšího hosta, kterého s Petrem známe oba už stráááášně dááávno. Dokonce z téměř stejné a dnes už dost vzdálené doby. My dva s Petrem jsme se kupodivu v té době neznali. Tím našim milým hostem byl Jura Vondrák z Brna.

vondrakTelevizní dokumentarista kdečeho zajímavého z muziky a poezie u nás i v Evropě, překladatel i interpret Bulata Okudžavy či Vladimíra Vysockého. A to zdaleka není vše. Pro mě však písničkář, který zůstal takový, jakým byl, něžným poetou občas s troškou takového laskavého humoru.

Jura nepodlehl často viděným až bych řekl všeobecným snahám přizpůsobit se. I v tom je mi blízký. Nesnaží se tvářit, že je „bigbít“, když není. Neřeší, jestli jej budou vysílat rádia a nesnaží se podlézat davu, kterýmžto snahám podléhají bohužel někdy i Ti, kteří... Ale to sem vlastně nepatří.

rimsky-vondrakJura je svůj a netrpí ani závislostí na množství koncertních honorářů, a tleskajících lidí. Podobně jako jsem mnoho let nehrál já,nehrál ani on a o to víc jsem jsem byl rád, že jsem ho vytáhl „z brlohu“. Třeba ho to inspiruje zase víc hrát. Poslední roky ho opravdu nikde moc vidět nebylo.

Nachystal jsem si na něj jeho vlastní a hodně „památeční“ písničku. Totiž nachystal... Našel jsem text :-))). Byla to jedna z prvních, která mi kdysi utkvěla, když jsem Juru poznával. Jmenuje se „Neruš“ a já ji samozřejmě zahrál trošku jazzově, trošku po svém. Poznal ji a v půli jsem mu předal slovo. Petru Vašinovi se vybavil motiv mezihry, kterou s Jurou hrával na kytaru Pavel Váně (Progress), nebo na housle Pavel Kopřiva (FolkTeam) či oba v triu VKV. Petr prostě popadl flétnu a přidal se a bylo to fajn. Jura na oplátku vzpomněl mou již zmíněnou písničku Blues o hvězdě, a tak mi ji za mého doprovodu a Petrova přizvukování na foukačku Jura zazpíval.

A jak to dopadlo?

Nějak to zase děsně rychle uteklo, jako vždycky, když je člověk v příjemné společnosti a užívá si toho, co ho baví. Příspěli jsme tedy v té naši partičce Petrovými i mými písničkami a mě před koncem napadlo, že bychom mohli vzpomenout člověka, který býval jakousi ikonou našich žánrů. Pete Seeger, který pár dní předtím zemřel. Tak jsem svolal všechny na scénu a bez přípravy začal hrát písničku „Řekni, kdy ty kytky jsou“. Vondr - tak se mu totiž vždycinky říkalo - ale začal zpívat „Sag mir, wo die Blumen sind“, což je verze německá. „Marlene Dietrich! To je Marlene Dietrich“, volal přesvědčivě a Martin s Petrem se k němu přidali. Měli pravdu, ale ne celou. Tak to tady na ně musím prásknout. Ta naše česká i ta německá verze je v obou případech přetextovaná písnička „Where Have All the Flowers Gone“, jejímž autorem je opravdu Pete Seeger. Každopádně se nám v té velké improvizované kapele složené ze všech účinkujících podařilo dát dohromady celý text, za což patří dík zejména děvčatům a publiku :-))) To pako, co to vyprovokovalo, vědělo jen střípky. Ještě že se umím vylhat kytarou :-)))

Vyhráli jsme (si)

Písničkou „Zákon o zachování lásky“, jsme se za výpomoci Martina Rouse rozloučili a pozvali lidi vedle do klubu Déčko, kam chodíme po představení na kus řeči, případně ještě na nějakou písničku.

Tak ještě sestřiháme „špionážní video“ do nějaké kratší reportáže a přidáme ho sem :-) Zítra, či pozítří.

Písničkáři sobě příště

Příště znamená poslední pátek v únoru, což je 28. 2., takže i poslední únorový den. Uděláme si předčasné MDŽ a slavit přijedou Přelet M. S. A sólově zazpívá i Petra Zajíčková. Těšíme se, těšte se.

   
Doporučujeme
   
© Sapientia