1. 2. 2021
Ahoj, lidi :-).
Možná to vypadá, že když nejsou koncerty, tak neděláme nic, ale není to tak. Ano trvá to dlouho. Strašně dlouho! Trochu jsme nadávali, trochu jsme doufali, že to nebude trvat dlouho. Trochu jsme si dělali srandu. Po roce to už taková sranda není a mnoho kolegů zápasí s pocity zoufalství. O komediantech se ani moc nemluví. Jen občas, když některý slavnější umře. Ale já si na nic nestěžuji, zůstal jsem optimistou a snažím se nějak využít čas. K přemýšlení a vymýšlení.
Třeba písničky. Hraji si pořád se svými fragmenty, které jsem si zapisoval nebo zapamatoval. Z některých už jsou skoro hotové písničky, ale když nejsou úplně hotové, je to stejné, jako nemít nic. Přepisuji, dopisuji, hraji a hraji si… Občas poslouchám některé polské písničky, kterých už mám hezkou sbírku. Škoda, že neumím polsky :-).
Ale jednu novinku mám. Dlouho jsem nosil v hlavě myšlenku, že bych psal takové drobné úvahy či fejetony. Teď ta myšlenka uzrála a já jsem začal psát. Chodím jako do práce. Udělal jsem tedy na svém webu rubriku „Myslím, že…“ a tam najdete každou sobotu ráno něco nového. Na Facebook dávám jen upoutávku, nikoli celý článek. Proč? O tom píšu hned v prvním článku.
Těší mě, že sledovanost roste, takže to lidi zřejmě baví.
Lidi, ahóóój.
Petr
Konečně se dostáváme do klubu La Boheme – menší místo připomínající garáž, kam jakoby se chtěl vejít celý svět ... Zdá se, že to není jen místo koncertů, ale malířské studio, galerie a místo pro propagaci knih. Máme rádi takové všestranné prostředí! Koncert se měl konat v dubnu, ale ze zřejmých důvodů jsme jej odložili na podzim. O to víc se těšíme na hostitele v tomto neobvyklém místě – Ewa a Jarek Blusiewicz.
„Hoste, sedni si pod mé listí, a odpočiň si!“ Ráno tedy necháme Varšavu za sebou a„uděláme velký skok na jihovýchod. Protože v„Chełmu na nás celé léto čeká Jarek Buczek. Jarek také je také autor a písničkář, hraje a„již mnoho let organizuje neobvyklé koncerty pod lípou pro přátele a„známé, známé především pod názvem „Hraní na Majdanu“. Těšíme se, že pro ně můžeme zahrát!
Ahoj, lidi.
Petrovy zvyky nezahrnují spěch u kávy (alespoň po ránu). Před odjezdem na jih jsme tedy museli ještě zkontrolovat místní knihovnu – kavárnu... Tak a teď se můžeme vydat do Chełmu.
V Čechách říkáme, že cesta k srdci vede přes žaludek. V Polsku to dobře vědí a my to můžeme potvrdit! Společný oběd před koncertem byl u písničkáře Jarka Buczka. Kromě nášeho týmu včetně Joanny Sajdłowské a Jarkovy manželky tam byl i další polský písničkář Merak Bojda, který za námi přijel z polského Slezska i s manželkou.
Pohled do minulosti – ano, Jarek Nohavica, Slávek Janoušek, Pepa Streichl a Petr Rímský. Pepík mezi námi už bohužel není. Ačkoli Jarek mezi námi není mnohem více... Tenkrát byli všichni o fous mladší. Také proto je třeba něco dělat a na nic nečekat. Petr je milovníkem improvizací a snahy porozumět si bez velké přípravy a tvrdého drilování. Po letech a v nové podobě obnovil