Divadlo Františka Troníčka | Praha, Česká republika
Včera mi volal uhuhňaný, kašlající a hlavně nešťastný Jan Spálený, že na něj padnul nějaký moribundus (ne covid). Zavrhli jsme společně myšlenku, že hrát se musí i se smrtí na jazyku, a já jsem mu nabídnul prosincový termín, kdy je v plánu náš několikrát odložený výroční koncert s mými současnými i některými bývalými spoluhráči či vokalistkami. Pokud bude uzávěra, najdeme jiný termín. A dnešní koncert? Chvíli jsme váhali a pak jsme rozhodli, že KONCERT DNES BUDE, i když trochu jinak. Improvizace se nebojíme a nepřijdete ani o hosta. Když už jste měli ten večer v plánu, přijďte, nebudete litovat. Vstupné jsme se rozhodli nechat dobrovolné, abyste sami mohli určit, jestli to za něco stálo. To je spravedlivé, ne? A zazpíváme si třeba i nějaké koledy, protože kdo ví, co bude dál. Děkujeme za pochopení a těšíme se na Vás.
Petr Rímský
Po čase se zase sejdeme s Honzou Spáleným v lehce improvizačním pořadu „Písničkáři sobě“, zahrajeme i poněkud neobvykle a jistě neopakovatelně. Součástí bude i výměna písní. Každý zahraje píseň toho druhého jakkoli po svém.
Samotný bez svých ASPM či tria vystupuje Jan Spálený jen málokdy, obvykle tomto právě v pořadu, kde je mu parťákem Petr Rímský. Petr říká: „Miluji setkávání s dobrými lidmi. Toho není nikdy dost. Zdá se, že ubývá. Žádný Facebook ho ale nikdy nenahradí. A tak se těším i na ta koncertní setkání s lidmi, kteří mě baví, kteří jsou fajn, je v nich nadšení, energie a vlastně i ta pravda a láska, proč to neříct :-). Zejména v době, kdy se nestačím divit, jak někteří druhdy revoluční kolegové propadli svého druhu Alzheimrovi, jen aby nemuseli přiznat sami sobě, natož svým příznivcům, nikoli jen to, že se kdysi nechali natlačit do spolupráce s hydrou, ale že lhali a lžou dosud. ,Já si to pamatuji...‘ Že dobrovolně a svobodně spolupracují se stejnou hydrou dnes. Tím více si vážím těch opravdových a poctivých lidí, kteří chtějí trošičku dobra i pro jiné, nejen pro své ego. Kteří mají co říct a vědí jak to říct. Kteří jsou uvěřitelní bez přetvářek či pitvoření, natož sebeobdivu. Takovým přesně Honza je. Na takové blázny se těším :-)."
Ten koncert a náš společný výlet děláme jen občas, výjimečně. S Honzou se potákváme desítky let. Před časem jsem ale Honzu přiměl, aby si se mnou zkusil vyjet jen tak sám. Jako písničkář. Ukázalo se, že v té intimitě je ještě trochu jiný a úžasný. Písničkářský, dynamický, moudrý i srandovní, intimní až nahatý. Přizvukujeme si a někdy si chvilku i povídáme. Vlastně toho ani nehrajeme moc spolu, abychom to nenarušili, netvoříme další kapelu. Jen občas nám to nedá, jsme jen muzikanti a tak někdy musíme :-). Párkrát do roka si ten koncert dopřejeme“. Tentokrát v pořadu „Písničkáři sobě“.
Milan Kaplan ostravský bard a organizátor o nás napsal:
Když se řekne písničkář, tak vlastně hned vzniká v hlavě rychlé spojení s folkem, a to, aniž by to tak bylo správně. Písničkáři jsou totiž muzikantskou kategorií, která překračuje žánrová vymezení a kterou najdeme u dechovky, jazzu, folku, hip hopu, metalu i mainstreamu. A není vůbec důležité, do které žánrové škatulky je posadíme, pokud si přiznáme, že to zásadní je jejich schopnost vyprávět a že je hříchem neslyšet a nenaslouchat.
Nestor českých písničkářů. Na počátku jeho kariéry si nikdo pořádně neuvědomil, jak silné melodie, texty a způsob vyprávění na scéně u klavíru vzniká. Samotný bez svých ASPM vystupuje Honza jen málokdy, a přesně v této poloze vynikne jeho schopnost písničkářského vypravěče s neuvěřitelným muzikálním darem.
Fenomenální kytarista, tvůrce zničujících manuálů à la „Prvních 1440 nejzákladnějších akordů pro začátečníky“. Autor knihy Ze života muzikantského. Sametový hlas tam někde dole a vtipné žonglování se slovy a pocity. Doprovodí ho jeho malá parta Misitu.
Foto: Lucia Nováková, Aleš Duda
Powered by iCagenda